Mnoho lidí věří v Boha, ba dokonce v milujícího Boha. A přece vycházejí z toho, že tento Bůh je daleko pryč a bezprostřední komunikace s Ním není možná.

Představa, že Bůh přebývá v každém z nás, se často už vytratila; rovněž víra, že Bůh by mohl k lidem mluvit skrze prorocká ústa, ačkoliv je toto přece velmi dobře pochopitelné: Může člověk na jedné straně věřit v milujícího Boha a na druhé straně vycházet z toho, že On mlčí?

Stále znovu On posílal mystiky a proroky na tuto Zemi, kteří se očišťovali a stali se propustnými pro duchovně-božský svět; kteří ve svém nitru přijímali Boží Slovo a podle svého poslání ho mohli vyslovit. Tak tomu bylo u velkých proroků takzvaného Starého Zákona, které Bůh povolal jako Svou hlásnou troubu - většinou za otřesných okolností: Izaiáš měl vizi přemocného majestátu Božího: »Svatý, svatý, svatý je Pán andělského šiku. Jeho nádherou je naplněna celá Země.« Prorok Amos byl vzat pryč od svého stáda dobytka a zažil šok při volání Božím. »Lev řve, kdo se nebojí. Bůh, Pán, mluví - kdo se tu nestane prorokem.« Jeremiáš zažívá povolání v mladém věku a brání se námitkou, že je prý ještě příliš mladý a nemohl by mluvit. Avšak tváří v tvář jeho božského poslání se jeho námitka stává nicotnou.

Pak přišel Ježíš z Nazaretu, největší prorok všech dob. V Něm přijal prvospatřený Syn Boží a Spoluvládce nebes lidské pokolení. On nepřišel, aby zemřel, nýbrž aby lidstvo vedl do nastávající Říše Boží, o které mluvili proroci již po 1500 let. Především Izaiáš, jako zvěstovatel přicházejícího Mesiáše a Jeho říše míru.

Odehrálo se něco neuvěřitelného: Pád, odvrácení se od Boha, které proběhlo v duchovním světě již před vznikem pozemského života, mělo jít nazpět, měl se odehrát dávno ohlášený obrat. Stále znovu ohlašuje Ježíš tuto novou říši. Nemínil vnější panství, nýbrž vnitřní proměnu na základě uskutečňování přikázání Božích a přikázání lásky k bližnímu.

Avšak toto bylo příliš nebezpečné pro tehdejší vrstvu kněží. Nechala Mesiáše Říše míru ukřižovat kvůli urážení Boha. A když potom započalo celosvětové hnutí se jménem křesťanství, zmocnila se učení Nazaretského násilná církev a pokřivila ho k nepoznání: Z lásky k bližnímu se stala nenávist ke kacířům, z milujícího Boha se stal zatracující Bůh, z říše nitra, o které mluvil Ježíš se stal světský koncern moci - po 2000 let. A svět se dostal na okraj propasti, na kterém dnes stojíme.

Avšak Ježíš z Nazaretu již ohlásil: »Ještě mnohé bych vám mohl říci, ale vy byste to nyní neunesli, když ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy.« Mnoho křesťanů zná toto místo v Janově evangeliu, ale zneuznávají jeho význam a uzavírají si tak pohled na velké dění našich dnů: Že Bůh opět k lidem poslal velkou duchovní bytost, která se inkarnovala do ženy s pozemským jménem Gabriela, které byla umožněna bezprostřední komunikace s duchovně božským světem. Jak k tomu došlo?

Prorok nepadá z nebe a nerozhodne se jednoho dne vystoupit jako hlásná trouba Boží. Také nestuduje filozofické, ezoterické či teologické spisy, aby nashromáždil vědomosti, které se pak pokouší dávat dál. Rovněž si nenechá něco našeptávat od lidských přisluhovačů, aby pak s cizím věděním vyvinul »náboženský koncept«. Všechno to by ho jako Boží nástroj ihned zneschopnilo - zaměření na lidské vědění, stejně tak jako ze svévole pramenící rozhodnutí »stát se prorokem«. Bezprostřední komunikace lidské duše s v ní přebývající božskou duchovní jiskrou, která se stává Vnitřním slovem, nemůže být vynucena. Předpokládá pokornou připravenost očištěného člověka. A když se má Vnitřní slovo stát Prorockým slovem, musí k tomu přijít božské poslání. Propuknutí božského v lidské duši a život povolaného nastává přemocně a nenechává Bohem vyvolenému žádnou volbu. Všemocným je »vzat do služby« a mnohým utrpením je připravován na svoji úlohu. Lidská přání a vazby jsou useknuty, aby se člověk stal čistým nástrojem, skrze který může Bůh mluvit.

Všechno toto se stalo také Gabriele. Když před 25 lety prvně vnímala světelnou řeč Ducha ve svém nitru, nedařilo se jí jinak než velkým prorokům před ní. Ona říká: »Lekla jsem se a chtěla jsem vnitřnímu proudu zamezit. Nato přišla láskyplná slova: Neboj se. Provázím tě během tvého celého pozemského života. Vždy jsi stála pod Mou ochranou. Neboť ty jsi vyšla, abys přijala Mé Slovo a podala ho světu.« Ve čtvrtstoletí se stala největším prorokem po Ježíši z Nazaretu. Skrze ni vzniklo mocné dílo projeveného Slova a celosvětové prakřesťanské hnutí. Nesčetněkrát mluvil Boží Duch skrze její hlas na veřejných akcích tak, že překládala vnitřní světelný proud do lidských slov. Nesčetněkrát mluvil Bůh k ní v tichu jejího srdce s pověřením, aby předala lidstvu to, co slyšela ve svém nitru. A tak se tomu stalo opět 27. února v burcujícím varování Boha Stvořitele lidstvu.

Opravdu si uvědomujeme, co to znamená a co se děje už přes 20 let? Bůh, stvořitelský Duch, a Kristus, který kráčel po této Zemi jako Ježíš z Nazaretu a stal se naším Spasitelem, mluví k lidem. Někteří si musí možná dát pozor, aby si jednoduše nezvykli na toto dění, které přesahuje naše lidské chápání, a už si neuvědomovali tuto velikost. Jiní musí možná dát pozor, aby předčasně lehkomyslně neřekli: Kdo ví, jestli zde mluví opravdu Bůh - půjdu svou cestou. Takto reagovali i současníci Ježíše z Nazaretu; tak lidé reagovali vůči velkým prorokům před Ním; tak reagovali lidé vůči mystikům a prorockým lidem po Něm. Vždy zněla jejich výmluva vůči volajícím na poušti: Tento to nemůže být, tak to nemůže být, teď tomu nemůže být... může popř. smí tomu vůbec tak být? Jde přitom o existenciální rozhodnutí: Kdo slyší mluvícího Boha a uskutečňuje Jeho poselství ve všedním dnu, ten je schopen získat vše, co potřebuje jeho duše, aby se navrátila do věčného domova. Kdo slyší mluvícího Boha a jde dál, ten je v nebezpečí, že všechno ztratí...

Uvědomme si tedy, co Bůh kdysi a nyní ohlásil Prorockými ústy, abychom se rozhodli, jestli chceme jít dál a dělat, jako bychom nic neslyšeli, nebo jestli se necháme zastihnout prorockým poselstvím a změníme náš život.

Již u Izaiáše šlo o poselství, které obsahovalo varování, ohlášení velké pohromy a přislíbení velké spásy. Varování: Zanechte zápalných obětí a jatečních obětí, přestaňte zlé nazývat dobrým a dobré zlým, temnotu vydávat za světlo a světlo za temnotu. Ohlášení pohromy: Zloba a bezbožnost lidí bude vést k osudovým ranám - k válečným potyčkám a k přírodním katastrofám. Skrze proroka Izaiáše ohlašuje Bůh lidstvu již před 2700 lety ekologickou katastrofu dneška: »Země bude prázdná a vydrancovaná..., půda vyschlá a shnilá..., Země je znesvěcená svými obyvateli, neboť oni překračují zákon a mění přikázání a porušují věčný svazek«. Prorocký paprsek klatby, resp. zákon o příčině a účinku zastihne také »Babel, nejkrásnější mezi královstvími«. Je zničeno jako Sodoma a Gomora, jak se zde praví. Zde je naznačeno to, co se objevuje v Janově Zjevení zhruba o 800 let později: Věž Babylon, biblický symbol pro povrchní naboženský kult, je posvěcena k zániku: tedy ty instituce, které se stavěly mezi Boha a lidi nádherou, magickými obřady a strnulými dogmaty a usilovaly o moc na této Zemi. Jan z Patmosu je ve své Apokalypse ještě zřejmější než Izaiáš: »Vyjděte z ní, můj lide, abyste neměli podíl na jejích hříchách a nic nezakusili z jejího soužení.« Avšak zpět k Izaiášovi a ke třetímu dílu jeho poselství, k přislíbení: Nejprve obsahuje narození chlapečka, který se stane Spasitelem lidstva. A pak návrat Kristova Ducha do vznikající Říše míru, ve které se meče stanou radlicemi, ve které vlci budou přebývat u jehňátek a panteři u kozlů, ve které malý chlapec bude pást telátka a mladé lvy, ve které se krávy a medvědi budou společně pást a ve které si kojenec bude hrát u zmijí sluje...

Další velký prorok před Ježíšem z Nazaretu byl Jeremiáš. I on varoval pod heslem »Babel« před povrchním náboženským kultem; i on se obrací proti zápalným a jatečním obětem. Vyzýval lid, aby se obrátil a neposlouchal lživá slova, když mu někdo říká: »Zde je chrám Pána.« Vzýval své současníky: »Zlepšete váš život a vaše skutky. Neužívejte násilí vůči cizincům.« Kněžím bylo toto příliš. Vyžadovali jeho smrt. Než Jeremiáš zemřel, pravděpodobně ukamenováním, ohlásil velký zármutek, válku a přírodní katastrofy. Avšak také skrze Jeremiáše ohlásil Bůh věčný svazek, ve kterém se On neodvrátí od Svého lidu. Lidé si budou moci opět kupovat pole v této zemi, o které se praví, že je pouští, a nakonec: »Vložím do nich Můj zákon a vpíši ho do jejich srdce. Budu jejich Bohem a oni budou Mým lidem.«

O 500 let později se objevil na této Zemi Ježíš z Nazaretu. Jeho poselství lze z části nalézt v oficiální bilbli: Kázání na hoře, které je varováním před spokojením se s vnější vírou - Říše Boží je uvnitř ve vás, On učil; ne víra, nýbrž čin je rozhodující; Svou Říši míru chtěl uvést na tuto Zemi, kdyby to lidé bývali přijali. Také On varoval před následky bezbožnosti. Prorokoval války a přírodní katastrofy, zemětřesení, ba dokonce otřesy naší sluneční soustavy. Viděl naklonění zemské osy či náraz meteoritů či poskočení pólů? Avšak přes všechen zármutek prosvítá též poselství, a to především u Ježíše z Nazaretu, že říše Boží je blízko, duchovní návrat Krista Božího, který bude vládnout nad Svou Říší míru.

Církev ohlásila v 5. století v neuvěřitelném rozsahu, že tato Říše míru již prý skrze ni přišla. »Babel« opět jednou promluvil a v následujících stoletích uvedl lidem před oči, jakou říši Boží mínil církevní Babylón: Totalitní režim, ten největší v historii, ve kterém se prostřednictvím inkvizice zatracovalo, mučilo, v náboženských válkách se loupilo a vraždilo, v misionářském fanatismu byly pobity celé lidské rody - miliony lidí.

A zvířata platí jako bytosti bez duše, do jisté míry jako biomasa pro každý účel křesťanského člověka - pána. Skutečnost, že Ježíš z Nazaretu, učitel mírumilovnosti, učil také mírumilovnému zacházení se zvířaty, zůstala skryta v apokryfních spisech, které nebyly přijaty do oficiálního kánonu bible. Pavel nechal naproti tomu napsat, že člověk má jíst veškeré maso a nemá si kvůli tomu dělat výčitky svědomí. V tom leží duchovní příčiny vandalismu vůči zvířatům, se kterým jsme nyní konfrontováni - ve velkochovných stájích, v mučírnách pro experimenty se zvířaty a při nucené velkochovné produkci zvířat na základě umělého oplodnění. Člověk se odvrátil od božského pořádku, odvázal se od kosmického potenciálu života a vytvořil si svůj vlastní koloběh příčiny a účinku, který se točí stále rychleji.

A do této doby mluví Bůh poznovu skrze Prorocká ústa - již 25 let. Mnohé z toho, co dnes stojí před našima očima jako ohnivé znamení - zvířecí nákazy a jedovatost našich potravin, bylo ohlášeno již před lety v Kristově projeveném Slovu. Byla již řeč o tom, že Země leží v horečce z nemoci a churavění, která se rozšiřuje z jihu na sever. A také o vztahu člověka ke zvířatům byla stále znovu řeč: »Po 2000 letech visí zvířata stále ještě na jatečních trámech, podobně jako Já jako Ježíš z Nazaretu. Po 2000 letech jsou těla zvířat rozřezána, rozsekána a připravena pro jazýček takzvaných křesťanů. Nevíte, že nemůžete žít bez vašeho božského dědictví, ke kterému patří také přírodní říše? Nevíte, že člověk a příroda mají tvořit jednotu? Tak jako v nebi duchovní bytosti s nekonečností tvoří jednotu s čistou přírodou, tak by se člověk měl jednotou stát a jednotu tvořit.«

Kdo následoval tato upomenutí? Mezitím hoří hranice opět v Evropě. Tentokrát jsou spalována zvířata. Miliony ovcí, prasat a krav se obrátí v popel. Zabíjení zvířat moderního člověka vede samo sebe ad absurdum: Do nynějška byla zabíjena zvířata, aby byla snědena; v poslední době bylo v Anglii zabito 250 000 zvířat, ne proto že by je člověk chtěl sníst a také ne proto že by byla nemocná, nýbrž proto, že by mohla onemocnět; a v Německu bylo odstraněno až 400 000 zdravých krav jako odpad, aby byla podpořena cena hovězího masa. Může lidstvo klesnout ještě níže?

To je pozadí prorockého poselství z 27.2. 2001. Věčný Bůh varoval lidstvo a nejprve jim ještě jednou objasnil, kdo k nim mluví: »Já Jsem Bůh Abraháma, Bůh Izáka a Bůh Jákoba, Já Jsem Bůh všech pravých proroků.« Cítíme tu moc, která stojí za těmito slovy? A z této moci Boží přichází zvolání:

Přestaňte pojídat svá spolustvoření, jež jsou vašimi zvířecími bratry a sestrami!

Přestaňte je trápit pokusy na nich a tím, že jim berete svobodu, držíte je v chlévech, které jsou pro ně nedůstojné!

Netají se nám dech?! Bůh, Stvořitel, nás vyzývá, abychom skončili s tím barbarstvím, zastavili masovou vraždu zvířat... A znovu nás vyzývá: »Přestaňte kácet lesy, vypalovat je a brát životní prostor zvířatům v lesích a na polích. Vraťte jim jejich životní prostor, lesy, pole a louky...«

A pak přichází varování: »Jestiže lidé opět předají tato Má slova větru, pak pro ně nastane bouře, celosvětový osud. A lidé boudou koseni po statisících - jednak celosvětovými katastrofami a jednak nemocemi, které je přepadnou podobně jako nákazy, které lidé naložili zvířatům, jež nyní po tisících spalují, protože se odvrátili od veškeré duchovní etiky a morálky. Kdo se neobrátí, tomu se bude dařit podobně.«

Nakonec opravdová rána kladivem božské vážnosti: »Mé Slovo je řečeno. Celosvětová apokalypsa je v běhu.« Bůh potvrzuje to, co na základě dřívějších zjevení lidé tušili: To, že lidé přesáhli svůj účet a tuto civilizaci již nelze zachránit. Po tomto Bohem projeveném Slovu, již nebude nic jako dříve: Nic již není možné utěšit slovy: Nebude to tak hrozné... Patrně to bude velmi hrozné. Po tomto Bohem projeveném Slovu se zdá, že jde ještě o rozsah nastávajících katastrof. Nezávisí jen na tom, jak se chovají zodpovědní ve státě a společnosti; průběh apokalypsy a do jaké míry jednotlivce zasáhne, určuje každý sám svým vlastním způsobem života. Již nejíst žádné maso je vnějším krokem.

Avšak jde o více: O nový vnitřní postoj k přírodě a ke zvířatům, o vegetariánství, které nevzniká jen ze strachu z BSE, nýbrž z úcty a lásky vůči našim zvířecím bratrům a sestrám. Jak zacházím se psy, s kočkami, které denně potkávám? Co mě spojuje s rostlinami a zvířaty v zahradě a ve volné přírodě? Mírumilovnost vůči zvířatům je možná jen tehdy, když budeme mírumilovní také mezi sebou. Jen tehdy je možné učinit evoluční skok, který nastává v tomto obratu časů a k němuž nás vyzývá Bůh Abrháma, Izáka a Jákoba: nalézt mír a jednotu mezi sebou a s přírodou. Neboť nyní je doba, ve které vzniká říše míru, která je ohlášena již Izaiášem. Počátky se již konaly, a to skrze skupinu lidí, kteří se sloučili, aby získali pole a lesy, na kterých mohou lidé a zvířata spolu žít v míru, na kterých se děje mírumilovné zemědělství, při kterém člověk nezabíjí zvířata a dává dále dary přírody, čisté a nepoškozené, jako zdravé potraviny. Avšak dále jde o to, aby každý na svém pracovišti, ve svém kruhu přátel a ve své rodině vážně pracoval s tím, k čemuž znovu vyzval Bůh všech proroků - k míru mezi lidmi a k míru s přírodou.